Leden, únor 2014 – kolaudace vodovodu

Novinka je to malá rozsahem, však obrovská svým významem.

Po třech letech byrokratických obstrukcí, vyjednávání, projektování, změn projektů, budování, oprav a po asi tak třiceti návštěvách rozličných úřadů a firem se mi konečně podařilo dostat do stavu, kdy vodovod k našemu srubu je:

  1. postavený
  2. zkolaudovaný
  3. funkční
  4. odprodaný VaK (za cca 25 % pořizovací ceny)

A také mám podepsanou smlouvu na dodávky vody a osazený vodoměr! Konečně něco, co na srubu už zcela funguje. Bohužel nám teda vodovod končí ve sklepě kulákem hned za vodoměrem, ale to už je jen otázka dohonění „vodáka“…

Co však bude opravdové peklo, to bude legalizace čistírny odpadních vod. To bude nejspíš na článek v novinách. Zatímco ve vsi je 30 čísel popisných a všichni mají žumpy s trativody (třeba do příkopu u silnice) a fekál vesnicí projede, jen když špatně odbočí, povolit čističku je problém, protože voda z ní údajně není dost čistá. To už není jen na facepalm, ale přímo na tečku…

Prosinec 2013 – kamení, samé kamení

Díky teplé zimě se netetelí blahem jenom sliničáři a stavební firmy, ale i já. Protože podzim a zima byly ve shánění peněz na dokončení stavby, dělal jsem aspoň spousty takových dorbných užitečných činností, na které není potřeba kupovat materiál nebo šikovnější ruce.

Velkou úlevou bylo především rozebrání a roztřídění hromady kamene, který jsem si nechal dovézt z mého oblíbeného lomu Krákorka nedaleko Červeného Kostelce. Je to totiž krásně bílý pískovec, ze kterého se ve středověku stavěly hrady a který jsem prostě chtěl na srubu mít. Je to hodně citová záležitost. Kámen byl ale namíchaný – tlusté placáky, tenké placáky, neplacaté šutry, štěrk, písek… Všechno dohromady. Navíc tlusté placáky se dají při troše šikovnosti majzlíkem rozdělit na několik menších, tenčích placáků. Z jednoho kamene se tak rázem stanou tři.

Ty nejtlustší placáky jsou určeny na vydláždění placu pro stání auta. To se podařilo ze třetiny realizovat, alespoň tak, aby se dalo autem zajet až k domu. Mezi kameny bude růst tráva, což dlažbu celkově zpevní. Kameny jsou kladeny pouze do směsi hlíny a písku a zatím (po třech měsících) stále drží.

IMAG0060

Srpen 2013 – druhý nátěr srubu.

První týden v srpnu jsem provedl drIMAG0480uhý a finální (na pár let…) nátěr srubu zvenčí. Asi půl roku po sestavení byl srub natřen najprve bezbarvým základním olejem, který má za úkol vsáknout se do dřeva a napustit jej do hloubky, následovala jedna vrstva olejové lazury s přídavkem pigmentů („nová medová“) a aditiv (UV filtr apod.). První vrstva byla dost na hrubo, proto jsem se moc nestaral o kouty a záhyby, protože dřevo v té době sesychalo a stejně by se v rozích a na stycích klád objevily nenatřené proužky.

Nyní (dva roky poté) je srub sesedlý kromě vnitřní interiérové příčky, která sesedne až poté, co se ve srubu začne topit. V ukrutných vedrech na začátku srpna jsem proto provedl druhý, důkladný nátěr a to včetně natírání koutků a spár štětečkem.

Teď prozradím svoje nouhau :-) které jsem si vážně chvíli chtěl nechat patentovat. Seriously!

Kdysi jsem dostal tip na to, že srubová stavba se daleko rychleji a lépe než štětcem natírá houbičkou (např. na mytí nádobí nebo na auto). To jsem si při předloňských nátěrech ověřil. Výhoda houby oproti štětci je naprosto nesporná:

– rychlejší práce (několikanásobně!)
– daleko lepší roztírání
– nekape a nestéká

Nevýhodou je pouze to, že se nedostanete až do úplných rohů a záhybů (což u prvních nátěrů nevadí a při dalších vám stačí štětcem pouze „objet“ spáry, což je daleko méně náročnější a pracnější než dělat celé velké plochy štětcem (nehledě na bordel, který barva stříkající ze štětce nadělá všude okolo. Zvlášť to naštve, pokud máte už kolem srubu hotovou verandu, kterou nechcete zprasit).

IMAG0479

No a já jsem objevil ještě účinnější řešení! Ideální pro nátěr srubu je totiž taková ta chlupatá rukavice ala palčák, které se prodávají na mytí aut! Jednoznačně! Jednak máte v rukavici cit a můžete natřít i hůře přístupná místa, práce s rukavicí je daleko přirozenější než s houbou (dřevo tak doslova hladíte) a navíc je to ještě rychlejší než s houbou. Nevýhodou rukavice i houby je to, že máte celou ruku od barvy (lazury), ale vzhledem k tomu, že je to více méně jen olej, stačí si umýt ruce jarem a je vše OK.  Schválně jsem učinil pokus, kdy jsem nechal kamaráda Vaška natírat rovnou stěnu s velkým oknem štětcem a sám jsem natíral rukavicí. Byl ve čtvrtině, zatímco já natřel celou, stejně velkou boční stěnu včetně balkonu zespoda. Celý srub mi pak zabral tři kompletní odboledne, nějakých 15 hodin práce a to včetně stavby lešení nad schody do sklepa.

Červenec 2013 – podlahy a podobně

V červenci se díky přísunu peněz a čtrnáctidenní dovolené bez dětí podařilo konečně trochu pohnout se stavbou srubu. Proběhla zejména instalace kabelů pro zásuvky a světla v přízemí, dále instalace vodovodních trubek a odpadových trubek. Dalším velkým krokem byla instalace podlahového topení (celkem 6 okruhů) a ve finále minulou sobotu za vydatné pomoci sousedů proběhla betonáž finálních podlah, na kterou už přijde „jen“ položit dlažba. V souvislosti s tím bych rád zejména poděkoval „modrému týmu“. Modří vědí…

Dále jsem se pomocí bagru (kterému to trvalo asi dvě minuty) zbavil ošklivých hromad hlíny, kterých jsem se pomocí kolečka a lopaty zbavoval několik měsíců. Konečně je zahrada s finální úpravou!

V minulém zápichu jsem se radoval, že jsem se po letech zbavil hromady zbytků stavebního dřeva – dnes mám hromadu asi třikrát tak velkou. Je to díky kamarádovi, který nechal ve své polodřevěné řadovce pouze dvě boční zděné stěny a zbytek mi věnoval ve formě palivového dříví – do zimy mám o zábavu s motorovkou postaráno…

Ve fotogalerii jsou fotky z července 2013.

Pokrok na stavbě zároveň znamená zastavení prací než zase vyfakturuju a obdržím pár plateb, takže tak na měsíc útrum…

Dva nicotné krůčky pro lidstvo, ale obrovské skoky pro mě.

Třetí červnový týden se povedlo něco, v co už jsem snad ani nedoufal:

1) Kamarád Vašek dokázal pomocí akrobatického triku a naplno vysunutého žebříku donatřít krokev, kterou nebyl schopen natřít pan Vávra, který mi „dělal“ střechu (zpronevěřil peníze a utekl). DVA ROKY jsem se na ty dva metry nenatřeného klacku musel dívat a už nemusím 😉

2) podařilo se mi zlikvidovat obří hromadu všemožného dřevěného odpadu, který zbyl při stavbě srubu. Už je z něj hromádka dřeva, která mi bude stačit v zimě (předpokládám), tak možná na měsíc…

Taky si hraju na kameníka: roztloukám kameny a rovnám je na palety podle tloušťky (venkovní obklady / vnitřní obklady / šlapáky na zahradu / nepravidelné). Je to úmorná práce, zvlášť v tomhle počasí…